Brno, 7. srpna 2012 - VIS SCIRE VIATOR / QVI / SVB HOC TVMVLO? SIMVS / FVIMVS QVOD ES / ERIS QVOD SVMVS? / HOC CONTEMPLARE / NOBIQVE / PRECES TVAS EXPECTANTIBVS / A DEO INFINITE BONO / REQVIEM / EXORA

„Chceš vědět, poutníče, kdo je pod tímto náhrobkem? Byli jsme to, co ty; budeš to, co my. Mysli na to a nám, kteří očekávají tvé modlitby, vypros od neskonale dobrého Bo-ha odpočinek."

Tímto textem je opatřena kamenná deska ležící v podlaze uprostřed lodi kostela sv. Jakuba. Pod ní se nachází jeden z nejzvláštnějších objevů brněnského podzemí a v současnosti také jedna z nejzajímavějších expozic vypovídající o minulosti i přítomnosti společenstva žijícího v městě Brně. Tato deska z šedého mramoru se vsazenými mosaznými písmeny ukrývá ve-dle tajemného chronogramu také původní schodiště, kterým se dalo vstoupit do kostelní krypty, jež se stala jednou z největších kostnic v Evropě.

Zpřístupnění kostnice objevené v roce 2001 pod Jakubským náměstím a pod kostelem sv. Jakuba se stalo tématem na mnoho diskusí a polemik odborníků i laické veřejnosti. A přesto-že názorů na zamýšlené zpřístupnění bylo mnoho a některé z nich velmi radikální, většina hlasů jednoznačně umožnila zřízení neobyčejné expozice, která je nyní dokončena a otevírá se veřejnosti. Odpověď na otázku, zda máme právo otevírat hroby zemřelých předcházejících kultur a společností a umožnit současníkům nahlédnout do zapovězených sfér všudypřítomné smrti, není jednoznačná. Ale pokud se jedná o poznání hodnot historických, antropologických a archeologických, nejedná se o žádný arogantní akt vůči hodnotám a představám společnosti dávno zaniklé. Posláním vědy i archeologie je především prospívat živým a při-spět k poznání minulosti tak, aby tyto informace pomohly těm, kteří žijí dnes, a případně i těm, co přijdou po nás...

Vstupní hala s expozicí antropologie

Smrt člověka v den jeho úmrtí ukončuje jeho pozemský život a on dál žije již pouze svým dí-lem anebo tím, co po něm zůstává. A kosterní ostatky u mnoha lidí jsou tím jediným pozů-statkem, který po této bytosti máme. Takže svým způsobem je to jejich dílo, které předávají dalším generacím. I tento odkaz byl při průzkumu kostnice a při realizaci zpřístupnění podro-ben pečlivému rozboru a nutno říci, že výsledky byly opravdu velmi zajímavé. Antropologický výzkum kosterního materiálu v kostnici kostela sv. Jakuba v Brně přinesl nové informace jednak o biologických znacích středověké až novověké populace města Brna, která do kost-nice ukládala kosterní pozůstatky svých mrtvých, a také ukázal způsob ukládání kosterních pozůstatků v tomto osáriu. Ze závěrečné zprávy antropologů pod vedením doc. RNDr. Evy Drozdové vyjímám několik zajímavých zjištění.

Jak vypadali naši předkové

Po průzkumu vzorků ze sondy umístěné v hlavní komoře kostnice lze říci, že zde byli po-hřbeni příslušníci normálně složené populace s mírně vyšším počtem žen nad počtem mužů. Kosterních pozůstatků patřících dětem a nedospělým jedincům zde bylo nalezeno málo, což ukazuje spíše na špatnou zachovalost materiálu než na absenci dětských skeletů. Muži nej-více umírali v intervalu 50–59 let, ženy potom v mírně vyšším věku kolem 60 let. Průměrný věk mužů byl 48 let, průměrný věk žen dosahoval 49 let. Děti se dožívaly v průměru 6 let. Jednalo se o populaci s naprostou převahou brachykranního typu lebky (šířka lebky se pro-sazuje více jak její délka, jde o takzvaný slovanský typ), a to u obou pohlaví. Výška postavy dosáhla u mužů v průměru 170 cm, u žen pak 159 cm. Co se zdravotního stavu týká, v sondě se nacházely kosterní pozůstatky, které nejvíce vykazovaly poúrazové změny, změny v souvislosti s opotřebováním skeletu v důsledku vysokého věku jedince nebo stopy po one-mocnění infekčními nemocemi, široce v minulosti rozšířenými, jako jsou syfilis nebo tuberku-lóza. Spíše ojediněle byly ve vzorku zastoupeny vývojové vady, smrtelná zranění a rakovinné nádory. Onemocnění chrupu bylo zastoupeno především zubním kazem a zubním kamenem. Ojediněle se na zubech vyskytovaly anomálie, jako jsou zubní perly nebo nadpočetné hrbolky či hypercementóza kořenů.

Skládání kostí v Kostnici

Mezi lidským kosterním materiálem byly objeveny také osteologické nálezy, tedy nálezy zví-řecích kostí. Tyto však byly ve vzorku minimálně zastoupeny a podle analýzy se jednalo o kosti domácích zvířat. S největší pravděpodobností se jednalo o kuchyňský odpad, který byl vyvezen na skládku, odkud se mohl dostat na hřbitov a potom s vykopanými lidskými kostmi do osária.

Různé způsoby ukládání kosterních pozůstatků

Jak ukázal antropologický výzkum kostnice v kostele sv. Jakuba v Brně a výzkumy dalších badatelů na jiných lokalitách, zdá se, že neexistuje jednotný způsob, kterým by bylo možné charakterizovat ukládání kosterních pozůstatků v osáriích. Z paralel osárií v kostele sv. Miku-láše ve Znojmě (novověk) a kostnice v chrámu Panny Marie ve Křtinách u Brna (16.–18. stol.) lze vidět různé přístupy k ukládání kosterních pozůstatků v těchto kostnicích. Ve Znojmě nacházíme v kostnici lidské kosterní pozůstatky i s hlínou, součástmi rakví a hrobové výbavy, nasypané na hromadě u zdi krypty. Kromě nich se v kostnici nacházelo také pět celých koster vysypaných z rakví při zdech kostnice. V křtinské kostnici zase nacházíme opačnou situaci, vidíme složitou pietní manipulaci s ostatky zemřelých v podobě malovaných lebek, takzvaných „barokních manekýnů". Kostnice v kostele sv. Jakuba se nachází, z tohoto hlediska, mezi oběma přístupy, kdy jsou kosti skládány v osáriu, z dlouhých kostí jsou stavě-ny stěny, které udržují kosterní materiál v útvarech. Vytváření ornamentů z kosterních pozů-statků nebo dekorování lebek zemřelých zde však nebylo zvykem.

Pohled do třetí komory kostnice

Po pečlivém antropologickém průzkumu byly ostatky převáženy ve speciálně vyrobených schránkách do depozitáře pod Kraví horou. Pro tyto účely byl využit protiletecký kryt objeve-ný a upravený v roce 2003. Zde byly ostatky roztříděny, očištěny a následně převezeny zpět do kostnice. Tam byly s definitivní platností uloženy podle návrhu architektů podél stěn v různých sestavách, které nyní tvoří hlavní část expozice. Skládání kostí do sestav se také neobešlo bez různých technických komplikací. Pro lepší soudržnost kostí byly použity speci-ální drátěné koše, které tvoří pomocný nosný systém všech navržených tvarů kosterních se-stav. Práce při ukládání kostí byla časově velmi náročná a bylo nutno kosti skládat velmi pečlivě, často i opakovaně sestavy rozebrat a znovu složit. Nakonec se podařilo expozici vy-tvořit přesně tak, jak bylo v projektu předepsáno. S jedinou výjimkou, která byla zaznamená-na v takzvané třetí komoře. Zde byl učiněn další významný nález. Zde byly kosterní ostatky skládány velmi specifickým způsobem, výrazně se odlišujícím od ostatních prostor. Od dal-ších částí krypty byly původně odděleny i dřevěnou příčkou a části této konstrukce se podaři-lo identifikovat přímo u kosterních sestav. Vzhledem k tomuto závažnému nálezu bylo roz-hodnuto zachovat ostatky ve třetí komoře v neporušeném původním stavu. Tento nález má takový význam, že byl dán návrh na prohlášení souboru komponovaných sestav lidských kosterních ostatků za kulturní památku. V souvislosti s tímto nálezem musel být částečně přepracován projekt kostnice a třetí komora byla začleněna do připravované expozice. Spe-cifickou skladbu kostí můžeme nyní vidět za ochranným sklem v původní podobě.

Schrána s kostrou mladého člověka

Antropologický průzkum kostnice je v expozici prezentován zajímavými nálezy a zvláštnost-mi, které byly při průzkumu objeveny. Jsou součástí obsahu vitrín ve vstupní hale, kde je možno spatřit například ukázky trepanace lebky, hojení různých mechanicky poškozených kostí, například zlomenin či násilných zranění, nebo také poškození vlivem nádorových bujení. Mezi antropologické exponáty rovněž patří dva kompletní lidské skelety umístěné ve spe-ciálních měděných schránách v hlavní komoře. Jedná se o dva jedince, jejichž ostatky se dochovaly kompletní. Jeden z nich, asi padesátiletý muž, byl identifikován v hromadném hrobě společně s dalšími pětadvaceti nebožtíky objevenými pod podlahou hlavní krypty. Druhý je nedospělý jedinec s výškou postavy asi 130 cm, jehož kostra byla vyjmuta z jed-né rakve, které byly nalezeny pod kosterním zásypem v blízkosti vstupního schodiště z kostela. V příštím pokračování článků o zpřístupnění kostnice se zaměříme na nálezy ar-cheologické a na nálezy, které přímo souvisely se svatojakubským hřbitovem.

Kamenná deska kryjící vstupní schody do kostnice

Text a foto Aleš Svoboda